Poutnictví

Již před nějakým časem si mě našla myšlenka poutnictví. Ani nevím, kde se to vzalo, asi z vyprávění přátel či kolegů či to na mě někde vyskočilo na internetu, kde jsem si přečetl nějaký příběh. Začal jsem si v té věci něco zjišťovat, koupil jsem si nějaké knížky o putování do Santiaga de Compostela. Téma Svatojakubské cesty je mi blízké a mám ho denně na očích, Moravská větev této cesty mi vede jen asi 50 m od domu. Denně po ní chodím do centra našeho města, na nákupy, na návštěvy, na úřad. Prostě se stále setkáváme.

Je to už pár let, kdy jsem začal silně uvažovat o pouti do Santiaga. Tím, že mi cesta vede přímo od nás, tak jsem se nadchnul pro myšlenku jít ji až z domova, což je něco přes 3000 km. Dokonce jsem měl již vyhlídnuté datum, 1. dubna, už ani nevím kterého roku, které jsem oznámil užší rodině. Táta o mě prohlásil, že jsem debil, žena to také těžce rozdýchávala a během vteřiny to ukončilo rodinné posezení. Pak se už nevím co stalo, ale svoji cestu do Santiaga jsem odložil, zatím na neurčito. Přece jen, pokud ji chci jít z domu, je to akce odhadem na 4-5 měsíců. A toto skloubit s pracovními i mimopracovními aktivitami není úplně jednoduché. Také jsem v době oznámení procházel vnitřní krizí, což se mi po pár měsících změnilo.

Nicméně myšlenka poutnictví ve mě zrála dále. Další krok přišel v červenci roku 2023. Rozhodl jsem se projít na více etap Moravskoslezskou větev Svatojakubské cesty. Dokonce se mi na první část povedlo přesvědčit svého syna. Vyrazili jsme ve čtvrtek odpoledne autem do Olomouce, odtud jsme jeli vlakem do Opavy a v podvečer ušli ještě asi 10 km do Hradce nad Moravicí. Ještě před cestou jsem si v eshopu objednal tzv. credencial, což je dokument či brožura, kam na své cestě sbíráte razítka z různých míst, která slouží jednak jako důkaz o vaší cestě a současně je to krásná vzpomínka na putování. V Hradci jsme přespali v místním apartmánu, ráno jsme dostali na TIC první razítko a mohlo se pokračovat. Tentokráte jsme putovali dále proti proudu Moravice až do Kružberku, kde jsme se ubytovali v místním hotýlku. Sobotní putování z Kružberka nás zavedlo až do Domašova nad Bystřicí a nedělní přes Svatý kopeček u Olomouce až na vlakové nádraží v Olomouci. Celkem asi 90 km v nohách v poměrně velkém vedru.

Další pokračování následovalo o 14 dní později. Na své narozeniny, kdy jsem měl volno (v práci máme zajímavý benefit, v den narozenin volno sám pro sebe), jsem se vydal vlakem do Brna a odtud příjemnou vycházkou až domů, do Židlochovic. Cestu znám nejvíce z jízdy na kole do práce, ale i tak jsem si ji užil.

Finální propojení obou úseků proběhlo v srpnu téhož roku. Vyrazil jsem autobusem v pátek, velmi brzy ráno do Olomouce. Odtud jsem nejdříve putoval až do Stražiska, druhý den pak do Sloupu a v neděli až do Brna-Obřan. Celkem každý den více než 30 km. Došel jsem opět ve velkém vedru značně unaven. 

Celkem jsem takto o prázdninách v létě 2023 prošel úsek cca 200 km postupně z Opavy až do Židlochovic. Celé mě to nadchlo, takže jsem se rozhodl, že to není rozhodně poslední moje putování.

Čím chci inspirovat?

Vyzkoušejte si poutnictví. Třeba vás to nadchne, tak jako mě.

cesta1

cesta2

Přidat komentář

Přehled komentářů

inPage - webové stránky, doménawebhosting snadno.